KOMENTÁŘE :: 8-fotbalovykemp

je 3.7.2015 a dva mimoni si opět na týden berou partu naší přípravky, předání probíhá bez emocí, nic nenasvědčuje komplikacím, bohužel opak je pravdou, je 19,15h a první účastník opouští naši ubytovnu s příslibem ranního návratu, večer je dále klasický, energie chlapcům nechybí, batohy plné cukrovinek kolují po tělocvičně, ale před půlnocí je klid, jistě se ještě k nultému dni vrátíme a vložíme vše do správných vět, alespoň pro Vás úvodní info

4.7.2015 - postřehy dne

to snad někteří nemyslí vážně je ráno 4 hodiny a k tomu pár minut a osádka kempíku v pravé části tělocvičny je v čilém hovoru a k tomu u minoně zvoní budík na šichtu, to nám to pěkně začíná, šichtovní budík je stále neoblomný a to je již vzhůru asi dvě pětiny dětí, krátké upozornění nehraje pro některé žádnou roli, důraznější má alespoň účinek, ale bude vhodnější z bzučícího úlu odejít, příprava na první snídani - snad někdo příjde pomoci, ....... a pomocnice přišly a přijely (musíme vrchnímu velení u mimoňů navrhnout zvětšení půdorysu naši klubovny), snídaně proběhla bez výhrad až na ten čaj čaj, jehož zbytky byly odstraněny do odpadního potrubí, ale poďme se vrátit k naším kempíkům, družstva jsou již demokraticky rozdělena (názvy-nenázvy a foto již máte k dispozici), před vstupem na plochu se namažeme, bohužel poznámka o tom, že není účel vypadat jak sněhulák nepadla zrovna na úrodnou půdu a po necelých 2 minutách je akce přerušena a k odpovědnosti jsou vzati kapitáni družstev, tak jsme se pomalounku po promazání dostali na plochu a začínáme cvičit, již od prvního cvičení je jasné, že někteří cvičenci se stanou velkými favority hlavních minoňů (prozatím jsou dva), tento post má jen své výhody (pravidelné cviky v násobcích deseti, úklidové práce apod.), zhleHinka se posouváme k obědu a od 10,45 pro jistotu utíkáme do sprch, následuje oběd - svíčková < univerzální omáčka, odpolední spánek (netýká se dětí), po druhé hodině je křik takový, že i poslední mimoň je nucen vstát (jeden již utekl) pokračovat budeme (schází odpolední disciplíny, sprchování a závěr dne), mohu jen prozradit, že skoro nic mimořádného nestalo, kromě toho psa a 0,39 opravuji 0,51 hodin (v textu je více chyb a stále se množí) je klid a hučí jen dva ventilátory PC

Neděle 5.7. paráda krátí se to. S ranním vstáváním se to lepší až na jednoho kempíka všichni vzhůru v 5:30 a to tentokrát měl mimoň vybitý budík. Sluníčko venku dává krásně najevo, že i dnes se neschová, proto slabší ustoupí a budeme se mu snažit vyhýbat my. Po snídani byly povolány posily ze zálohy z řad rodičů a jednoho trenéra. Tak dvě kolečka po ránu, probudí mě v tu ránu a můžeme se pustit do testových cvičení. Dopoledne jsme zvládli běh 50 metrů a 5x10 metrů. Kolem 11.00 bylo počasí dosti neúprosné tak jsme se raději schovali do tělocvičny na předodpolední klid. Některé z kempíků mrzel velký obsah peněz v peněžence a vymysleli na mimoně hazardní hry (prší) o penízky. Teď mě napadá i možná vidina zisku (To vypadám fakt blbě). Oběd smažený sýr s bramborem až na dva nepojídače měl úspěch a mohli jsme jít v klidu trávit. Ve druhé půlce odpoledního klidu si chtěli provinilci zmenšit finanční ztrátu, ale po hodině marného snažení zaplakali nad výdělkem. Na výlety jim toho moc nezbylo a v pátek dorovnáme u rodičů ten zbytek. Zábava v tělocvičně rostla neúměrným tempem a bylo nutné tu řvoucí zvěř vyhnat ven. Posily dorazily a mohli jme se vrhnout na další kolo testů. Tentokrát ve stínu slalom 2x10m bez balónu a s balónem. Potom následoval pětiskok je až s podivem kolik dětí neumí napočítat do pěti. Vše se nakonec zvládlo. Sluníčko svítilo a kempíci chtěli odpolední sprchu, přeci na ni mají nárok po takové dřině. No jo Houstone máme problém nikdo se nedomluvil se správcem a ten si s druhým mimoněm užívá výšlapu někde na Slovensku. No nic SMS to spraví a budem vědět na čem jsme. To jsem ještě netušil, že můj operátor za hranice sms neposílá. Po půl hodinovém snažení a rozeslání 20ti smsek z pěti telefonů k nám dorazila strohá odpověď ANO. Po hromadné hygieně jsme se odebrali na večeři. U okýnka jsem zjistil co dnes bude a paráda buchtičky s krémem tak to by neměl být problém. Záhy mě schladila informace, že krému nebo pudinku je deset litrů a co nesníme odneseme si s sebou. Vše vyřešily povolené přídavky nedonesli jsme ani hrníček. Vše dokonale vyjedli.

postřehy dne

pondělí 6.7. nebo již pátek? mimoni začínají ztrácet pojem o čase, ráno nám odchází jeden z kempíků (opět se potvrzuje pravidlo .....................................), každopádně se do naší trojice navrací mimoňka, dnešní výlet bude náročný, a dle různých indicií můžeme mít strach o další dva kempíky, autobus je plně vytížen celkem 45 osob z toho je 37 kempíků, odpovědní polykači kinedrylu nám zajistili bezproblémovou jízdu (pro jistotu vezeme dva kyblíky) až do našeho první cíle rozhledny Hraniční vrch u Města Albrechtic, vysazeni na cestě před výstupem v terénu v délce 800 m jsme se posilnili, ale pozor na louce zelený má lovička - babka svůj stánek s pohledy, magnetkami, známkami a pouští se do čilého obchodu s našimi kempíky, máme trochu malinko štěstí, že scházejí drobné a naši kempíci prozatím disponují jen papírovou měnou, která je pro babku nerozměnitelná, odcházíme na rozhlednu (s babkou krátce zůstává náš pan řidič a ta mu říká, že má takový starý autobus a on na to já jsem taky starý, až koupí nový tak mě vymění), až jsme před rozhlednou (s dvěma kempíky to už nevypadá dobře) a po skupinkách stoupáme nahoru, ne všichni se účastní výstupu, některým se začala klepat kolena již na první plošině, ale silou vůle docházejí až na plošinu horní a přecházejí i na druhou plošinu, kolik nás nakonec nahoře bylo? tak to nevíme - může to býti zajímavá otázka na páteční večer, vracíme se zpět k autobusu a vrháme se na oběd, kempíci si mohou vybrat ze tří jídel, ani výběr jídla dle vlastní chuti nepřidal některým sníst více potravin než obvykle, po hodinové přestávce vyrážíme do Osoblahy, klimatizace autobusu funguje náramně - otevřené přední dveře osvěžují vzduch, konečně nádraží, ale kde nic tu nic jen parní lokomotiva je právě před jízdou uváděna v život na vedlejší koleji, vagóny ve kterých pojedeme jsou rovněž přistaveny, problém číslo jedna je najít tu správnou osobu, která vyřídí naši rezervaci jednoho vagónu, ale po 45 minutách se konečně dorve mimoň k lístkům a teď již stačí pouze vypsat daňový doklad, ten je vyplněn postupně třemi pracovníky (jeden napsal číslo a datum, druhý vypsal účel a třetí podepsal), pro jistotu si mimoň nechal podepsat i strojvůdce, můžeme nasednout a čekat na odjezd, snad bude dodržen jízdní řád, bohužel počet míst neodpovídá počtu vydaných jízdenek, do vagónu je donesena lavička z nádraží, průvodčí píská a vlak s parní lokomotivou se nám dal konečně do pohybu, máme i svoji průvodčí, která kontroluje lístky a ejhle jeden z mimoňů nemá lístek, asi bude muset vystoupit, po třech zastávkách opět stojíme, lokomotiva čerpá vodu, někteří kempíci pod záminkou koupě turistické známky se dostávají do pivního vagónu, nákup je zaměřen na poživatiny a ne na sběratelský duch, opět se rozjiždíme a najedou stop, hláška dne: co se to stalo ptá se řada kempíku a jeden kempík vynášející pikového krále s klidem odpovídá asi jsme píchli, kolo bylo zalepeno a my jsme pokračovali v jízdě, do cíle jsme přijeli se zpožděním a už jen autobus, hra na bobříka mlčení se moc nepovedla a někteří kempíci stále mluví a mluví a jízda do kempu, během jízdy se již nic zvláštního nestalo, kromě jednou vylitého kbelíku na zastávce, po příjezdu jeden kempík odchází domů a druhý statečně bojuje a zůstává, dva filmy a je ticho (na druhý se dívají jen mimoni), nepříjemné teplo si vybírá daň, je vytřeno a snad bude již klid.

postřehy dne

úterý 7.7. noc proběhla bez větších problémů, vstaneme a co nevidíme slunce, to sluníčko které nám přeje řada z Vás (všeho moc škodí), ranní vstávání je umocněno dvěma případy z toho jedna nevolnost (že by měl ještě kempík zásobu brambůrků nebo mu byly přineseny zodpovědnými rodiči?), vše přineseno nebo přibaleno a tajně snězeno kempíky nese jen a jen komplikace pro naše mimoně, ale k tomu až v závěru, autobus je naložen jídlem a ovocem a vyrážíme něco před osmou směr Dolní Lomná do pralesa? Mionší, cesta úžasná, dva naše kyblíky zůstaly tentokrát prázdné, trochu přejíždíme naše potkavácí stanoviště, ale po dvaceti minutách příchází jeden z našich průvodců, do příchodu je rozdělena strava do pralesa?, a někteří mají již část snědenu (přeci to nebudou nosit a po cestě přeci jen vyhládlo), trochu výtek průvodce, že úvod trasy je někde jinde se dá přežít, akce rozdělení na dvě skupiny a můžeme vyrazit, ke každé ze skupin jsou doplněni i další turisté, snaha průvodců o zpestření pochodového cvičení výkladem se ne vždy sekává z úspěchem, početná skupina lidí, kteří nejsou stejně zdatní má za následek pro některé jen útržkovité informace a někteří naši kempíci jsou vůbec rádi, že v pomyslné přestávce dojdou hlavní skupinu a nemají vůbec čas vnímat nějaké řeči o rozloze, o stromech, o zvířatech a o historii, cesta lesech je střídána cestou po slunci, na první přestávce po 45 minutách jeden z mimoňů přichází pozdě a někteří z kempíků mají již k dispozici jen chleba, jelikož řízky již zmizely v jejich útrobách, někteří čekají a po svolení se chtějí taky zakousnout, ale není jim přáno, pohledy některých kempíků (co již mají snědeno) na majitele řízků způsobují pád stravy do jehličí, nevadí přidá se další vrstva strouhanky, ale řízek je řízek a hlad je hlad, délku přestávky nelze určit, průvodce zmizel, po 15 minutách pokračujeme, jsou slyšet první výtky na průvodce ze strany přiřazených turistů, hlasy začínají sílit když začneme stoupat za sebou po jednom po chodíčku, skupina čítající cca 25 osob je natažena na 25 metrů a výklad? je pouze pro prvních pět, naši kempíci využívají každé i malé přestávky k dojídání stravy event. vytahují zásoby z domu, dostáváme se k hranici rezervace, průvodce sděluje, že prohlídka je u konce a teď nás čeká jen sestup dolů, bez větších problémů se dostáváme dolů do informačního centra za doprovodu průvodců, asi mají strach abychom zaplatili, úhrada procházky pralesem? je uhrazena a kempíci se značným kapesným se vrhají na informační centrum (známky, pohledy, magnetky) s tím vším se jistě setkáte doma, autobus přijíždí, ještě jedno společné foto a následuje cesta domů, kempíci nasedají, teplo dělá své nikdo si ani nevzpomene čarovný prášek, cesta super většina v klidu odpočívá a před třetí hodinou jsme na hřišti bez zastávky, odcházíme na tělocvičny, a vycházíme až na venkovní sprchování, konečně taky kempíci dostávají míč, a už je tu večeře, a máte tu první větší problém kempíků, který je vyřešen na místě přiznáním jednotlivce a tím zachráněny narozeniny jedno z kempíků, ne zrovna vhodně zvolená kombinace polévky a dalšího jídla a sladké tečky (viz foto) na závěr způsobuje další kyblíkové komplikace.

žádáme rodiče, aby nám již nepřinášeli žádné jídlo včetně sladkých pochutin (ponechte na páteční závěr kempu) mimoni

posřehy dne

středa 8.7. - noc byla již v poklidu, pračky s prádlem dopraly minutu po půlnoci, krizový štáb ihned zasedá (0,03 hodin) je rozhodnuto o regulaci stravy a úpravě ranních snídaní v poměru 2:0 (jeden mimoň je indisponován a již spinká), ráno se stal zázrak, prší, snídaně, hořký černý čaj pro všechny, někteří dobrovolně - příkazem dostávají jen suchý rohlík, část kempíků se snaží vzdorovat příkazu, ale při zjištění kdo dal tento příkaz mávnou rukou, protože ví, že přes tohoto mimoně nejede vlak, u snídaně se začíná rozjíždět byznys se šťávou, mimoň nabízí malé kempici oslazení čaje za 5 korun, ta zvedne hlavu a s klidem odpoví "tak mi to napiš na lístek", a jak to vypadalo na solidní projekt, tak vše zastaveno v úvodu, (jeden z mimoňů je na tom stále špatně a musí přejít do domácí péče), po snídani kempíci celí netrpěliví kdy již půjdou na trávu, po osmé hodině jsou vpuštěni ani trochu jim nevadí déšť, následují soutěže družstev s míčem a bez míče (asi se skb blýská na lepší časy - vypadá to na talent) a ještě před obědem proběhne soutěž jednotlivců v žonglování a výsledky? - v top kategorii vítězí Kantor Tomáš a v 1. lize Novobilský Dominik vítězové jsou odměněni, po očistě jdeme na oběd (strava mizí z talířů tentokrát 1++), taky se dozvídáme od obsluhujícího personálu jednu zaručenou brušperskou informaci, že jsme jednoho mimoně zlikvidovali, protože na to všechno byl sám, a jdeme na odpočinek, pouze do půl třetí, svačina a jdeme opět na plac, bohužel tentokrát je deštík trochu silnější vydržíme 15 minut a jdeme se schovat, po 20 minutách se vracíme zpět, ale déšt opět účinkuje a odpoledne musíme trávit jiným způsobem a ne na hřišti, již se převlékáme a začínáme soupeřit v páce dle jednotlivých družstev, finále v pořadí 1.krveťáci, 2.simpsonovi, 3.minecrafťáci, první v pořadí jsou odměněni, začíná se ochlazovat, a proto soupeření se přesouvá kolem půl páté do tělocvičny, jenže mimoň zalehl a dal volnou zábavu, a to neměl dělat, ubikacemi se line diskotéková hudba, která je slyšet v okolí, tóny utichly krátce před šestou kdy odcházíme na večeři, jahodové knedlíky moc nejedou, no uvidíme co dnes kempíci vytáhnou ze svých zásob, v klubovně se ukazuje vyhajaný mimoň, po hodině strávené na hřišti hygienou odcházíme do ubikací, teď ještě 20 minut cvičení a pro dnešek je konec, ještě před prvním filmem chytne hlídka BOZP kempíka ve spacáku s balíčkem křupek, jde před tribunál na otázku zda si nemyslím, že mu bude z těchto křupek špatně, odpoví "šak já moc nebliju" - pozor kbelík č. 1 putuje k nohám nocležníka, jsou doneseny dva vyprané spacáky a mimoň dostává nabídku na další spacáky, běží druhý film (22,20 h) a prostorem se již ozývá spokojení chrápaní, tak asi spinkají a nabírají síly na zítřejší výlet, dá se předpokládat i útok na zbytek financí a nebojte se, že by z výletu odjely kempíci bez dárku u mimoňů jsou připraveny úvěrové smlouvy s poplatky a v pátek spolu zúčtujeme

postřehy dne

je čtvrtek 9.7. noc bez problému, mimoni a kempíci si již na sebe zvykli, příjemné překvapení čekalo mimoně při ranní snídani, mimoň ranní připravil ke svým narozeninám koláčky, roládku a ohnivou vodu, na ranní párty se pišel podívat již odpočatý mimoň, ale pozatím bez aktivní účasti, kempíci na svou snídani přišli včas, po snídani rychle se upravili k výletu, zpolykali všechny kinedrily, které jsme měli k dispozici a po půl deváté jsme vyrazili vctříc poslednímu výletu, komplikace s dopravou nastala po 30 km, kdy na nás usilovně vytrubuje řidič kamionu, mimoni si myslí něco o nižší inteligenci, ale opak je pravdou, po dalších 10 km se ozve skřípění jako bychom drhli o obrubník a rána, my stále pokračujeme, po chvíli jeden z mimoňů se podívá do zrcátka a zjištuje, že máme otevřený kufr, po zastavení jsou vyčísleny ztráty (štěstí, že to nebylo jídlo a pití), schází barel s vodou, olej do autobusu a pracovní oděv škoda velká, no nedá se nic dělat musíme pokračovat, další komplikace nedala na sebe dlouho čekat náš autobus nemá WC, a někteří kempíci ještě nedokáží definovat stupeň potřebnosti, taky nakonec vyřešeno ke spokojenosti, ve Valmezu bereme jěště jednoho mimoně a jednoho kempíka doplňujeme stav cestujících na 44 (máme stále jedno místo volné) a frčíme, ale copak opět další čurání, nakonec musíme zastavit v lese a jde skoro celý autobus, a již bez problémů dojíždíme na parkoviště, vstoupili jsme do zoo, máme plán stihnout některá krmení, oběd, nákup hraček - no něco se pokazilo již na začátku, časy krmení my je nemáme sebou, jelikož odpočívající mimoň je má u sebe, kupujeme mapky a hravě zjišťujeme, že mnoho krmení už nestihneme, skupina kempíků oblečená do rozlišovacích návleků se pomalinku začíná plížit po cestách zoo, museli jsme v úvodu prohlídky odolat výzvám kempíků na nákup dárků, jdeme kolem restaurace 1 (je poloprázná, na oběd je brzo), otázky mohu si něco koupit, jsou běžné, zboží názvu něco nejsou k dispozici, zoo je dnes přeplněná, každý z návštěvníků, který je pohlcen naší skupinou má velmi nevybíravé poznámky, pokračujeme a dostáváme se do jedné třetiny, od kempíků poprvé uslyšíme z úst slovo hlad, mimoň se vydává dojednat stravu na smluveném místě a výprava pokračuje v prohlídce, ale zde nastává problém - rest_2, nějaké jídlo zde mají ale schází plocha k sezení (dotyčný majitel se dušoval den předem, že se 40 osobami nebude problém, ale taky opomenul upozornit na nedostatek místa k sezení a že v blízkosti se nachází herní park pro děti a lanové centrum), no nic mapa najíme se někde jinde (další krmení opravdických zvířátek je fuč), začíná boj o jídlo, zkratkou se dostaváváme k rest_3, je zde volno, kempíci usedají, mimoni vybírají jednotné jídlo - zrada, mimoň chce již objednat a kuchtík z nabídky stahuje vybrané jídlo, tím ztrácíme zájem a odcházíme k rest_4 - máme smůlu dva zájezdy, další možnost vybraného jídla za hodinu, no nic jsme opět na začátku u vstupu jdeme do rest_1, kempíci opět usedají jídlo z nabídky lákavé - mimoň objednává 39 porcí, odpověď máme 3 porce, tak další jídlo - nemáme a obsluhuje další zákazníky aniž by naše požadavky řešila, mimoni se tak mohli podívat na její vyvinutý hrudník, ale to bylo vše co bylo si možno odnést, no nic mimoň se vrací do rest_4 jídlo bude trochu jiné, ale bude, jdeme ještě do pavilonu rejnoků, a to je tady mazec, možnost přístupu rukou do vody s tím, že si rejnoky mohou pohladit, batohy a čepice jsou na zemi leh na břicho a u některých vidíme jen podrážky a hlavu mají nad hladinou a čekají, nikdo tam nezůstal a stále se snažíme odolat nákupům dárků, konečně oběd (další krmení tuleňů v háji), ten hlad takový zas nebyl, jelikož ihned po obědě všichni kempíci si "něco" kupují (špatné hlídání, mimoni seděli venku a kempíci uvnitř rest_), vzhledem k času stihneme jedno krmení - tučňáci - 10 minut před zahájením jsme na místě a skupinka se roztáhla po přístupném obvodu, vše vidíme z první řady, pak navštíme jen další dva pavilony a je 16 hodin, přemísťujeme se k východu, kempíci berou obchod se suvenýry útokem, musí nastat regulace vstupu, po více jak hodině začínáme nerozhodné vyhánět z obchodu, ještě povinná návštěva WC a jdeme k autobusu (jen 5 minut), startujeme a opět problém velká část kempíků potřebuje na WC, vyřešeno a odjíždíme, snažíme se odsunout večeři na 19 hodinu (prostřednictvím mimoně pracujícím v ilegalitě), ale náš autobus jede jako drak a v 18.35 hodin jsme na hřišti, a opět problém - mimoň užívající si domácí pohody nikde, štěstí, že máme mimoně správce, no a stal se zázrak na večeři pečené kuře a rýže - že by mimoň den předtím nehovořil se zlínem, ale s někým jiným? mimoň stle zůstavá v domacím ošetřování, dále se již nic neděje je 1:01 h a spíme ...

vzpomínky na to nejlepší

TOP 7 z minulých let:

1. Počasí nám letos moc nepřeje, proto jsme v dopoledních hodinách museli opět zamířit do haly. Přípravu na výlet jsme nepodcenili a po desáté jsme si začali připravovat nezbytné oblečení a další věci. Cca 30 minut trvalo, než jsme našli alespoň část věcí, které jsme chtěli (pláštěnku). Oběd jsme zvládli, s mírným zpožděním a za stálého deště nastoupili do autobusu. Přesun na Visalaje byl doprovázen známým rčením pana Kemra "chčije a chčije". Dobrá nálada nás neopouštěla, na výpravu jsme přibrali aktivního člena Klubu českých turistů, takže vše bylo pod naprostou kontrolou...vše kromě zas.....počasí. Ač jsem se pokoušeli poručit větru dešti a žaludkům kempíků, nic z toho se nezdařilo. Voda z nás crčela, místo pohorek - bačkůrky, svačinové sáčky nezvládly svíčkovou se šesti - a v autobuse bylo vymalováno po první serpentině. Na prvním rozcestníku jsme to vzdali a jeli domů, kde nás přivítalo nádherné slunečné odpoledne, nevěřili jsme vlastním očím. Základna si naštěstí pořídila živnostenské oprávnění na úklidové a po dnešku i na prací práce, ale pan vedoucí, to s věcmi z autobusu nějak nezvládl. Poté, co se ochotně nabídl, že věci zajde vyprat, poněvadž to doma přece dělal běžně (jako zasloužilý otec tří dětí), jsme předpokládali, že tento jednoduchý úkol bravurně zvládl. Zelená barva obličeje, se kterou vylezl z prádelny naznačovala, že HOUSTONE máme problém. Na dotaz dalších členů vedení, zda z toho igelitového pytlíku vytáhl i ty papírové kapesníky, před tím, než zapnul pračku, nechápavě vytřeštil oči a vystřelil směrem k WC. Cestou prohodil něco v tom smyslu: "To si děláš p....l, buď ráda, že se to vůbec pere!"....

2. Nic netuše jsme si objednali i zábavnou výrobu kaleidoskopu, v domnění, že se bude jednat o jednoduchou zábavu. Dokonce jsme náčelníky i s trenérskou posilou uvolnili, aby mohli v Gongu vyzvednout svačiny a na výpomoc při rukodělných pracech zůstali dva dospělí účastníci zájezdu. Jeden montér teoretik a jeden zkušený šikovný a zručný pracant (řekněme Pat a Mat i když to může být někdo jiný). Řekneme Vám, že výlet na Lysou horu by byl příjemným zpestřením dne, oproti tomu, vyrábět 32 papírových kaleidoskopů z rolek od toaletního papíru, LEPIDLA, barevných třpytek, izolepy a samolepících fólií. Ale naše chyba, mohli jsme už mít mazácky vypozorované, že pokud řeknete dětem "nalepte to z jedné strany", pravděpodobně to lepidlo skončí (v lepším případě) na straně druhé. V horším případě bude rozpatláno po stole, po vedlejším stole, na kraťasech, tričku, ve vlasech svých i souseda, atd. Než animátorka dorozdávala rolky toaletního papíru, které byly samozřejmě přesně na počet dětí, tak minimálně dvě z nich už z těch rolek měly poskládané ORIGAMI nezjistitelného tvaru, bez možnosti jakékoli další úpravy. Její škoda, nebyla dost rychlá, aby vysvětlila co dále, musela vytáhnou nové. Následoval pokyn "dejte si každý na plastové víčko s dírkou 4 ďubky (kapky) lepidla...opět nebyla dost rychlá, poněvadž ještě než vůbec větu dořekla, měli někteří jedinci Herkules jako v Hrnečku vař - tudíž všude a celou tubu! Náčelníci stále s bagetami nikde....Další pokyn "jemně si poprašte lepící plochu třpytkami, jako byste si doma solili slánkou"...pro naše děti, to ke zděšení naší průvodkyně znamenalo odšroubujte víčko z lahviček a převraťte je všechny naruby. O tom, jak rychle se rozletí jemné třpytky po celé místnosti vám ani nemusím vykládat. Pat a Mat stále vklidu, leč polepení a třpytiví, jako by se chystali na vystoupení (třeba u tyče) ..... v jiném podniku. Hurá dorazily bagety, ve chvíli, kdy došlo na "pouhé lepení pyramidek" ze samolepících fólií obyčejnou IZOLEPOU! Náčelníci s přehledem předváděli svoje schopnosti, zatímco montéři-amatéři vyčerpaní a polepení žíznivě a hladově odpočívali v koutě. Další fází bylo nalepení koleček a špejlí, což už probíhalo celkem v pohodě, a výsledkem bylo nádherné dílo, k němuž nyní máte kompletní návod a zítra nám na závěrečné představíte své výrobky zase vy. NAPROSTO JEDNODUCHÉ! P.S. prosíme v nejbližších dnech do této vyúkové třídy nejezděte - došla zásoba lepidel, třpytek, toaletních rolek, špejlí a z tiskové zprávy i animátorka není na tom zrovna nejlépe a třída se musí zrekonstruovat.

3. Autobus dorazil před zoo a nastal první problém - kam s ním (myslíme samozřejmě autobus). Jelikož nemáme přístup k dennímu tisku, nedostala se k nám informace, že na polském velvyslanectví rozdávali volné lístky na vstup. Plán vesmírné posádky vyšel, výlet byl rozdělen na tři části - jídlo, jídlo a jídlo. První zastávka byla hned za vstupem - u jelena (foto určitě bude) a byly snězeny zásoby v prvém sáčku. Druhá po hodině a půl na konci zahrady u žiraf a třetí a pro účastníky nejzajímavější u koz, kde bylo množství zajímavých lákavých "drahých" stánků. Náčelníci se mohli kochat pohledem na pěkné kozy, děti prozatím brakovaly stánky svými nadutými peněženkami. Občas náčelníci byli vyrušeni požadavkem na rychlou půjčku se slušným úrokem (předpokládáme hojnou účast rodičů na závěrečném ukončení - dlužní úpisy podepsané krví budou snad budou vykoupeny).

4. I v poledním klidu dochází k řešení složitějších situací, ale vše je v normě přípustnosti s tím, že jsme zjistili talent člena kůzlátek pro znakovou řeč ( překlad: já si z toho nic nedělám, říkej si co chceš, já tu chvíli tvého domlouvání vydržím a stejně mě pustíš do mého spícího rajónu - určeno samozřejmě k vedoucímu - přejeme mamince hodně štestí a ještě hodně takových kůzlátek).

5. Houstone máme problém (nepředpokládáme, že jsme v hledáčku tajných služeb), ale permoníci tajně operují i na hřišti. Ráno jsme využili slunce a nechali jsme usušit sluníčkem naše vlhké ručníky z šaten, odpoledne všechna kůzlátka dostala pokyn, aby si ručníky odnesla zpět.....No, když vám selže navigace...jste v poli, ale když vám selže mozek...jste v p.....! Kdo mohl tušit, že někteří tak neučiní a proto, pokud jste nestihli navštívit Ostravské představení divadelní hry DO NAHA, nezoufejte, za mírný poplatek či dobrovolné vstupné, vás naši brušperští umělci svou verzí jistě nezklamou. Pastva pro oči...ehm, pokud tou hlavní postavou v rouše Adamově není čirou náhodou šedý vlk, popř. v rouše Evině vlčice nebo karkulka. P.S. Na obranu šedého vlka musíme podotknout, že o tom, že mu byl vynesen ručník (opět kontraproduktivní posedlost hygienou) neměl ponětí, o to víc bylo představení autentické, bohužel vzhledem k poměrně jadrně napsanému monologu, musíme představení odsunout do pozdějších nočních hodin, kategorie 18+, oddíl němých filmů, zejména potom, co byl dotázán, proč nevyužil improvizace, když procházel cestou kolem dvou WC? Někde museli naši bratři na Slovensku udělat chybu, když vyrobili toaletní papír, který má pouze 3m (ale zato jemný a má tři vrstvy - nepoškrábe a nepoužitý se dá prodloužit až na 50m!). Tím už se dalo něco omotat a schovat, no uznejte!

6. Po vystoupení z autobusu se kůzlátka seřadila do jednostupu a nafasovala přísun potravin a pití na předpokládaný pobyt cca 5 hodin. Povel zněl velmi jednoduše jen otevřete batohy a příděl vám bude vložen. Vše probíhalo bez problémů, potravinová četa dělila všechny spravedlivě, ale ouha - situace: batoh nikde, plné ruce a vlkem vyslovena krátká otázka "kde máš batoh ...." odpověď byla velmi výstižná "no kde asi, na šatnách", (tam mu bylo dobře, nemusel být na sluníčku). Štěstí, že další kůzlátka se snažila pomoci a nabídla své batohy, ale nevíme jak to dále dopadlo, zda si kůzlátko pamatovalo, kde co má. Peníze byly v kapse, tak snad nebyl žádný problém. Hned po vstupu nás za branou přivítala dvě malá kůzlata, asi věděla, že přijedou na návštěvu příbuzní. První menší okruh a už je tu první stánek s lákadlem (zastávka před dinokinem - uvaděčka je již dobře informována o našem počtu). Musíme na chvíli počkat. Kůzlátka jsou pomalu chytána do komerční pasti - výměnného obchodu - malá lžička neidentifikovatelného výrobku na ochutnávku - kuličky, vzorek zdarma, naštěstí jsou v té chvíli milióny zachráněny, otevírají se nám dveře do dinokina a kůzlátka jsou na 10 minut zachráněna. Nicméně byznys je byznys a po východu z kina vzorky začínají působit a několik kůzlátek neodolá nákupu sladkokyselých kuliček v malé plastové kšiltovce u blonďaté prodavačky (poznámka jednoho z vedoucích, zbylí si ani nevšimli, jestli prodávala ženská nebo chlap) . Po zvládnutí první komerční přestávky jsme pokračovali do údolí, kde byla pauza na oběd, který nám připravili ve školce - řízečky většině chutnaly, ale aby nebylo nic jednoduchého azyl a stín nám poskytlo posezení u místního stánku, takže druhé kolo nákupů. Cesta dinopendolinem probíhala v klidu, amatérské natáčení Jurského parku na mobilní telefony, které mimochodem nebyly součástí seznamu věcí na kemp, trvalo asi 10 minut. Pauza na dětském hřišti byla zkrácena na 20 minut, z důvodu vysoce nepříznivých klimatických podmínek druhohor. Třetí komerční přestávka byla po zdolání vrcholu těsně před východu z parku a děti si zde vyzkoušely paleontologické dovednosti. V té chvíli se obsah peněžek značně ztenčil a to ještě kůzlátka netušila, že u východu je přichystán stánek poslední útraty se suvenýry....z čehož milí rodičové vyplývá, že v podstatě dárky, které vám děti přivezou jsme v podstatě koupili my! (na ukončení bereme i kreditní karty). Jo, a to jsme ještě nezmínili časovou prodlevu s názvem Sony Erickson, který byl nalezen po půl hodině. A vzhledem k tomu, že pošťák zvoní vždycky dvakrát, jsme si kauzu Sony Erickson zopakovali ještě jednou v ubytovně. Také jsme málem vyhodili pojistky, jak intenzivně kůzlátka dobíjela své pracovní nástroje k amatérskému filmování.

7. P.S. Sice jsme je nenašli, ale známe jména některých permoníků, kteří s námi společně bydlí. Jsou to: NEVÍM (šéf), JÁ NE, NĚKDO, TO ON... KONEC - průběžně se bude konat burza zrát a nálezů. Listonoš dorazí a přivede pošťák Ondra i karkulku? Jak jste jistě poznali,dneska šlo o solidní reportáž, psanou na...žíněnce, bez senzací...kvalitní novinářská práce smečky šedých vlků.

postřehy dne

pátek 10.7. mimoni od 5,15 hodin mají jen jeden úkol - každou minutu stříhat metr celkem tedy 645 ústřižků, kempíci u snídaně překonávají rekordy, schovaná vánočka pro mimoně padne (teď již můžeme potvrdit, že opravdu došly veškeré zásoby z domu), máme nový poznatek – služby kempu budou rozšíření o praní prádla, vždy mimoni mají vždy od půlnoci do rána volno, tak proč ne?, mimoni mají už na kupě 150 ústřižků, jeden mimoň je vyslán už před bránu, jestli někdo náhodou nejede pro kempíky, jen krátké info 3 kempíci mají také již zbaleno, kempíci odcházejí na procházku kolem Brušperku a právě probudivši se domácí, čerstvý, spokojený, navoňaný minoň se snaží nachystat rozlosování fotbalového turnaje, po návratu opravdu budou hrát kempíci fotbal!, slib je slib, alespoň poslední den si zahrají fotbal, zápasy jsou ostří nože a mnoho kempíků neumí prohrávat (opět plus pro mimoně - nevím jestli by zde někdo zůstal, kdybychom od prvého dne hráli fotbal), dokonce je dojde tak daleko, že jedinci bojkotují nácvik skupiny, turnaj se bude dohrávat po obědě, bylo přivezeno sele dva mimoni se snaží jej dostat na pekáč, jedeme na oběd a je dána menší pouza na odpočinek, kempík ponechal mikinu na stolku restauraci, na otázku co nemá - odpověděl správně, na otázku co s tím bude dělat - odpovídá, mi to nevadí mikina je od ségry), jdeme pokračovat v turnaji, bohužel nedohráno, sele je konečně na rožni máme již 405 ústrižků (potvrzen slíbený časový termín prvního zkoušení), turnaj přerušen pro hádku ohledně nejednotných pravidel (tři staří-2004 hudrají něco o diskriminaci), začíná se blýskat, 420 ústřížků, pohovor mimoně z kempíky u kulatého stolu, cvičení?, turnaj pokračuje, 505 ústřížků,

KOMENTÁŘE

Kontakt